Film č.4  

Ve stanici Przemysl se opět měnily podvozky vagónů na evropský rozchod. Je na to čas cca 6 hodin, takže

  odcházím vyměnit pár zbývajících hřiven za polské zloté na nákup několika lahví polského piva. Vlak mezitím někam odjel, později se opět objevil na nádraží. Je to zvláštní pocit octnout se sám v cizí zemi bez zavazadel, jen v tričku a pár drobnými v kapse a nadějí, že se můj vlak se všemi mými věcmi snad někde zase objeví.

 Ve stanici Krakov naši průvodčí objevili hadici s vodou, která v tomto vedru posloužila jako zdroj zábavy. Bohužel už nikoho nenapadlo doplnit vodu do vagónu, takže už následující večer přestal a téci voda v umyvadle a přestal splachovat záchod. Někteří cestující odešli do města, průvodčí jim na jejich žádost zamkli kupé, aby jim někdo nerozkradl zavazadla.

  Samozřejmě jsme využili situaci a osvěžili se také. Tohle fotím už v mokrých slipech.Jarda provádí speciální očistu, zatímco oba průvodčí decentně hledí stranou. Cestující v oknech vlaku se baví..

Evidentně mu to udělalo dobře a teď pózuje před objektivem.

To byly poslední chvíle, kdy naši průvodčí byli ještě částečně střízliví. Večer na nádraží před odjezdem, již jako součást expresu Silesia byli oba úplně na šrot, nikdo nedokázal zhasnout červená koncová světla (náš vagón se ocitl jako první za lokomotivou). vracející se cestující se nemohli dostat do svých zamčených kupé, nejhůř na tom byl jeden starý pán, který mluvil pouze anglicky, neboť angličtina citelně postrádá vulgární slova. Jeden starý ukrajinský šachista, jedoucí do Pardubic na turnaj s dcerou a vnučkou, sice mluvil také rusky, ale trpěl těžkou vadou řeči. Každé slovo, které chtěl ze sebe dostat, mu činilo velké problémy, takže jsem raději mluvil anglicky s tou vnučkou a ona to překládala do ukrajinštiny. Hlavně proto, že měla zatraceně pěkně vyvinutou postavu. Pohlaváři z nádraží, postupně od nějakého výpravčího až podle vzrůstající vážnosti situace po náčelnictvo dokázalo zhasnout ta koncová světla a odemknout kupé cestujících (evropské vlakové zámky mají čtyřhranný klíč, ukrajinské zámky mají trojhran). Světlo ve vagónu však nedokázal rozsvítit nikdo. Jeden z objevených průvodčích, chrnící v jednom zamčeném kupé, nereagoval ani na světlo, cloumání ani na řev. Tak náš vagón prostě zamkli zvenčí a přesně podle jízdního řádu ve 22.43 odjel. Noční expres - svítící lokomotiva, jeden neosvětlený vagón a za ním dlouhá řada svítících vagónů. Za lokomotivou se vozí uhlí, že? Prorokoval jsem, že ve 02,00 hod bude světlo. A bylo - pasová a celní kontrola (jedeme z oblasti mimo EU do EU). Uniformovaní orgánové nejdřív chvíli lítali se psem okolo zamčeného vagónu, ale jsou zvyklí otvírat i jiné skrýše, takže byli za chvíli uvnitř, a bylo světlo. Našel se i druhý průvodčí, orgánové chlácholili cestující, že jen malinko přebrali. Zbytek cesty uběhl již bez dalších dobrodružství, ráno jsem vystoupil v Pardubicích i s Jardou, kterému selhala vyjednaná pomoc při přestupu v Praze, takže jsem mu dopoledne pomohl v Pardubicích nastoupit do rychlíku jedoucímu přímo do jeho Ústí nad Labem. 

 Moje číča má na rozbalování zavazadel svůj osobitý názor.

 A to je už moje kancelář po příchodu do práce...