Voice - keyer (papoušek)

je zařízení určené k automatickému řízení fonického vysílače zejména při závodech s velkými prodlevami mezi jednotlivými QSO. Zařízení v pravidelných intervalech přepne na vysílání a odvysílá namluvenou výzvu. Poté přepne na příjem. Operátor jen naslouchá, zda někdo neodpoví, v takovém případě papouška zastaví a ujme se navázání spojení. U dlouhých závodů si šetří síly, zejména hlasivky.
Pro tento účel existuje několik integrovaných obvodů, které umí modulační signál uložit do paměti a poté jej opakovaně poskytnout. V katalozích lze nalézt obvody ISD1416 a ISD1420 (délka nahrávky 16 a 20 sec.). Navíc je v katalogu uvedeno i doporučené zapojení. Za povšimnutí stojí, že přívody od elektretového mikrofonu nemají stínění. Když obvod takto zapojíme, mikrofon trčí z hnízda jen na krátkých nestíněných přívodech, všechno funguje bezvadně. Dokonce lze zakoupit zkušební destičku pro toto zapojení (1) (2).

Ale je to pro kočku!

 

Obr.1 Katalogové zapojení
 
S57BBD se s chutí vrhnul do stavby papouška s tímto obvodem. A po něm další. Popsáno ve slovenském Radiožurnálu 2/98. A všichni splakali nad výsledkem. Klasické mikrofony, byť elektretové, mají nesymetrický stíněný výstup, obvykle nějakým měkkým koaxem. A papoušek bručí, vrčí chrochtá... A nikdo neví, co s tím. Dokonce jsou založena diskuzní fóra na internetu k tomuto problému. Zoufalci se snaží oddělit analogovou a digitální zem tlumivkami. A stále to bručí, tak, že se modulace ztrácí v pekelném rachotu. Zkušenosti s tím měl i +OK1VUP, od kterého jsem tohoto jinak řemeslně dobře zhotoveného bručouna nakonec v 2004 odkoupil.

Zde je zapojení ovládací části, ke které lze mít spoustu výhrad, ale bezproblémově funguje a hlavně už je hotová na plošném spoji. V zapojení analogové části se autor snažil držet katalogového doporučení:

Obr. 2 Původní zapojení analogové části papouška
 
Co však v katalogu "zapoměli" napsat, že tento obvod je odfláknutý a do jeho diferenciálních vstupů pro mikrofon vstupuje veliké soufázové rušení z digitální části vlastního integrovaného obvodu. Pokud mikrofon visí na drátkách, je to v pohodě. Avšak běda, když se jeden vstup přizemní např. mikrofonem od TRX. Zda o tom výrobce ví? Podívejme se na katalogové zapojení, zejména na způsob napájení elektretového mikrofonu. Záporný pól není připojen na zem, jak bychom očekávali, ale přes rezistor R4 (katalogového schema) na vývod č. 25. Proč? Chybná odpověd: v době mimo nahrávání je třeba snížit napájecí napětí mikrofonu. Správná odpověď: Obě napájecí větve pro mikrofon musí mít stejnou impedanci (R1 - R4), aby se nenarušila rovnováha můstku s impedancemi diferenciálních vstupů a tím nedošlo ke vzniku nesoufázového rušení. R4 by mohl vést na zem, to by ale bylo nápadné (3) a vzbuzovalo nemístné otázky. Oblbovák se snižováním napětí mikrofonu je lepší... Na Obr.2 si všimněte  rozdělených zemí, které ale OBĚ DVĚ vedou do TRX a tam se nepochybně spojí a vykouzlí úchvatnou smyčku na zemních vodičích, která nám přinese řadu dalších překvapení. Pokusy o kompenzaci odporovými můstky končí ztrátou citlivosti, přitom náprava je jednoduchá: tento blbý diferenciální vstup prostě nepoužívat a signál přivést až na pin 20 (výstup vstupního zesilovače naštěstí musí být externí propojkou zapojen na vstup dalších obvodů). Chybějící zesílení se dožene jedním bižuterním tranzistorem (o řád levnějším, než odstraněná tlumivka):
Obr. 3 Upravené zapojení analogové části papouška

Po této poměrně jednoduché úpravě již papoušek pracuje podle našich představ, hlavně ale nebručí. Rozdíl v  zapojení: přibyly rezistory R22, R23 a tranzistor T2. Vypadla tlumivka L1 a kondenzátor C6.

 

Home

Jezte med, je zdravý!