1. Transformátory L2 a L3 mám na jádře s Al=2000. Primární vinutí má celkem 31 závitů s odbočkou na 10. závitu, sekundární 4 závity s odbočkou uprostřed. Primární vinutí je naladěno do rezonance kondenzátorem C6. Při použití jiného jádra je nutno počet závitů upravit tak, aby primární vinutí s kondenzátorem C6=2n2 rezonovalo na 77,5kHz. Sekundární vinutí bude mít takový počet závitů, aby byl zachován převod 31/2+2. Pro L3 platí totéž, jen sekundární vinutí má 12 závitů s odbočkou uprostřed. V textu to je bohužel nějaké zmatené. Doporučuji používat pouze hrníčková jádra, jiná mají nezanedbatelný rozptylový tok magnetického pole, které vede k nežádoucím vazbám. Vhodná jsou jistě i toroidní jádra, ovšem jejich navíjení v ruce může být problém.
2. Rezonance vstupního obvodu je velmi plochá. Já mám kabel dlouhý přes 5 metrů. Důležité je pozorovat modulovaný signál DCF v bodě MB3. Pokud není viditelná modulace (pokles nosné na 25% každou vteřinu), potom se nejedná o signal, ale o nějakou nežádoucí vazbu. L1 má dvě vinutí pouze proto, že se tak vyrábí. Podstatná je celková indukčnost cca 13 mH. Je to kupovaný továrně vyráběný element na toroidním jádru. Na mém webu
   http://sroll.net/ok1srd/technika/sekundarnikmitoctovyetalon/index.html
   jsou i objednací čísla součástek u fy GM.
3. Trimrem P2 nastavíme napětí v bodě MB2 na 4,5V. Po dosažení synchronizace bude mít ladící napětí pro oscilátor nějakou hodnotu, při zániku signálu se ladící napětí vrátí na nějakou výchozí hodnotu. Účelem tohoto nastavení je, aby tato výchozí hodnota byla pokud možno stejná, jako hodnota při dosažené synchronizaci. Tím dosáhneme toho, že při krátkodobém výpadku signálu stanice DCF (třeba nějaké rušení) nedocházelo k většímu rozladění oscilátoru.
4. V bodě MB1 pozorujeme výstupní signál kruhového detektoru při počátečním nastavování oscilátoru, kdy jsou rozdíly kmitočtů příliš velké. Při malých rozdílech kmitočtů tam vidíme rozdílový kmitočet, který postupně klesá až do zastavení při dosažení synchronizace.
5. Lissajousovy obrazce se používají k porovnání kmitočtů, které mají jen velmi malý rozdíl. Jeden kmitočet bereme z výstupu tohoto přístroje, druhý z přístroje, který chceme nastavit, například z oscilátoru nastavovaného čítače. Volba vstupů V a H je jen podle velikosti signálů, horizontální vstupy často potřebují větší signál, než vertikální.
6. V některých případech a v některých prostředích je nutno kostru přístroje ("plovoucí zem") připojit k nějaké zemi - jiné přístroje, ústřední topení, vodovod atd., aby se zlepšíl příjem signálů stanice DCF.