Konvertor k elektromechanickému telegrafu

Teoretický pokec
Elektromechanický telegraf se používal k předávání zpráv od počátku 19.století do poloviny 20.století. Za vynálezce telegrafu se uvádí americký malíř a kutil Samuel Morse, který 25. května 1844 předal zprávu na vzdálenost 50 km. Více, než celé století byly tyto telegrafní přístroje nedílnou součástí každé kanceláře na železniční stanici. Kromě elektromechanických zapisovacích přístrojů se telegrafní značky zachycovaly sluchem, což ovšem vyžadovalo mimořádné schopnosti takové obsluhy. Později byl zaveden bezdrátový přenos telegrafie, který v profesionálím použití přežil celé dvacáté století. V námořní službě byla povinná telegrafie zrušena až v r.2001.
(obrázek z Wikipedie)
V běžném profesionálním provozu na železnici a poštách se používaly elektromechanické stroje, viz obrázek. Znaky se přenášely pomocí elektrických signálů - teček a čárek, které pisátko nebo rycí jehla zaznamenávala na proužek papíru, který byl posunován hodinovým strojkem hnaným spirálovou pružinou. Tyto stroje se ještě dnes vyskytují na různých burzách pro sběratele, ovšem za nemalý peníz.
Mezi radioamatéry se dodnes vyskytuje skupina elitních jedinců, kteří jsou schopni svých sluchem přijímat a zapisovat telegrafní značky rychlostí přes 100zn/min. (20 wpm). To přesahuje možnosti těchto elektromechanických strojů, které lze použít do rychlosti cca 30zn/min (6 wpm), jinak pisátko nestíhá zapisovat a značky se slévají. Dnes se pro příjem telegrafie dají použít i různé počítačové programy, i když s různými potížemi. Ovšem i tato metoda má své zastánce mezi psychicky labilnějšími jedinci, kteří nedokáží překonat trauma ze své neschopnosti zvládnout příjem telegrafních značek sluchem alespoň minimální rychlostí. Lze narazit i na individua, která klesla tak hluboko, že se snaží svému okolí vnucovat názor o telegrafním provozu jako o jednom z mnoha digitálních módů. Je třeba mít s těmito ubožáky soucit a doporučit jim předávání informací např. pomocí mobilního telefonu nebo jiného VKV zařízení. Zde uvedená sestava jim život neulehčí, protože radioamatérský telegrafní provoz, zejména na KV, probíhá mnohem vyšší rychlostí, než tato krásná mosazná relikvie dokáže zpracovat. Pro použití jako atrakce na různých výstavách to je však výborný exponát.
Tyto historické přístroje nelze připojit k moderním TRX přímo, je nutný vhodný konvertor. Zde popisovaný konvertor pracuje se signálem z výstupu pro sluchátka v TRX. Protože zasunutím konektoru se obvykle odpojí vestavěný reproduktor a sluchátka již není kam připojit, je součástí konvertoru i audiozesilovač s reproduktorkem a výstupem pro další sluchátka.
Citlivost na vstupní signál a hlasitost příposlechu se dají nastavit potenciometry.

Popis zapojení
Vstupní signál ze sluchátkového konektoru je zesílen tranzistorem Q3 a detekován diodami D3 a D4. Výstup detektoru již řídí stejnosměrný zesilovač osazený tranzistorem Q1 a darlingtonem Q2. Ten pak přímo napájí civku elektromagnetu v telegrafu. Rezistor R10 zavádí hysterezi, která zajišťuje jednoznačné překlápění obvodu i při nekvalitním vstupním signálu.
Pro příposlech je použit analogový integrovaný zesilovač TDA2003. Jeho zapojení je klasické, katalogové.
Přístroj je napájen ze sítě, síťový eliminátor dává napětí 12V, proto je možné alternativní napájení z akumulátoru. Nutno ale upozornit, že použitý audiozesilovač má nemalý příčný proud (cca 50mA) i v klidovém stavu, takže je vždy nutné chladící žebro. Obvody U1(zesilovač) a U2(stabilizátor) mohou být umístěny na společném chladiči; jejich galvanické oddělení není nutné. Darlington Q2 není třeba chladit, díky hysterezi prochází lineární oblastí, ve které vzniká nejvíc tepla, velmi rychle.

Mechanické provedení
je na fotografiích (1) a (2)

Dokumentace:
Schema
seznam součástek
Plošný spoj
Rozložení součástek

Jezte med, je zdravý!